Bydlení je subjektivní záležitostí každého z nás, ale nutno přiznat, že při naplňování našich představ mají svoji roli i situace objektivní. K nim patří právní úprava této problematiky, která prochází v posledních letech výraznými změnami.
Řada obytných budov kde jsou byty v osobním vlastnictví je spravována pomocí Společenství vlastníků jednotek. Jak dobře či spatně fungují, závisí na tom, koho si vlastníci bytů zvolí do výboru Společenství vlastníků jednotek. Předseda a místopředseda Společenství vlastníků jednotek je volená funkce s funkčním obdobím obvykle jednoho roku.
Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v České republice v roce 2011 více než 50 tisíc společenství vlastníků jednotek, v rámci kterých se nacházelo 1.200.000 bytů. V těchto bytech žije více než 3 miliony občanů české republiky. Proto tyto subjekty sdružující vlastníky bytových a nebytových jednotek zná prakticky každý.
Je dobré si položit otázku co zásadního se změnilo jejich právní úpravě Nového občanského zákoníku po 1. 1. 2014?
Ze zkušeností získávaných od r. 1994, kdy začal platit zákon 1994/72 podle kterého se zakládala společenství vlastníků bytových jednotek, vyplynulo, že vlastnictví bytů „pod jednou střechou“ má svá specifika, není izolovaným vlastnictvím, má zcela zvláštní charakter, dosud v našem právním řádu neuplatněný. Dříve byl bytový fond spravován OPBH a bytovými družstvy. Jde o spojení vlastnictví bytu jako části budovy a spoluvlastnictví společných částí domu, které není reálně oddělitelné.
