Součástí Nového občanského zákoníku platného od 1. 1. 2014 je i zákon o rodině, zákon o pojistné smlouvě, o nadacích a nadačních fondech, velká část obchodního zákoníku, smluvní právo, vlastnictví bytů, má také silnou vazbu na zákoník práce.
Stávající obchodní zákoník (ObchZ) byl přijat v roce 1991. Tedy v době, kdy se soukromé právo teprve probouzelo z devastace nastolené po komunistickém převratu který proběhl v roce 1948.
Tvůrci obchodní zákoník (ObchZ) se při práci inspirovali především zákoníkem mezinárodního obchodu, prvorepublikovou a německou právní úpravou, přičemž výsledkem byla nesourodá směsice pravidel, která si již záhy po své účinnosti vyžádala řadu novelizací. Obchodní zákoník byl v poslanecké sněmovně do nekonečna několikrát do roka novelizován.
S častými změnami se zákoník potýkal i v další době své existence. Důvodem byly nejenom potřeby transformující se ekonomiky, ale i nutnost harmonizace s právem EU. Nakonec se obchodní zákoník vyvinul do podoby celistvého kodexu, který vedle občanského zákoníku vytvořil vlastní a do určité míry nezávislou větev soukromého práva.
Takto rozdělené soukromé právo pochopitelně přinášelo nemalé komplikace, když v některých případech nebylo jasné, jakým zákoníkem (občanským nebo obchodním) se mají konkrétní právní vztahy řídit.
Z tohoto a mnoha jiných důvodů bylo v rámci rekodifikace rozhodnuto o zrušení obchodního zákoníku a integraci soukromého práva do zákoníku občanského.
Nový občanský zákoník (NOZ) se tak stal středobodem soukromého práva. Podstatná část ustanovení ObchZ byla zrušena spolu s tímto předpisem, část ustanovení však byla přenesena do NOZ (např. obecná ustanovení o obchodním tajemství, firmě či ustanovení o některých smluvních typech a zajištění závazků).
Pouze pro právní úpravu obchodních společností a družstev, která je dnes obsažena v druhé části ObchZ, byl vyhrazen nový zvláštní zákon, a sice zákon č. 90/2012 Sb. o obchodních korporacích.
Zákon o obchodních korporacích předpokládá pouze regulaci obchodní společností a družstev – úprava nekalé soutěže, řady ustanovení o právnických osobách a zejména obchodních smluv v něm upraveno není.
Tato regulace totiž je sjednocena a přesunuta do občanského zákoníku – zejména smluvní právo tak je jednotné a pro uzavírání nebo posuzování smlouvy není podstatné, zda ji uzavírá podnikatel při své podnikatelské činnosti či nikoliv. Zohlednění postavení podnikatele však má mít význam při výkladu smlouvy, zejména bude-li na druhé straně spotřebitel.
Seznamte se laskavě ve vlastním zájmu s novelami Zákona o obchodních korporacích.